Cena Edvarda Beneše – čestné uznání byla udělena

Cena Edvarda Beneše – čestné uznání byla udělena

Gabriele Literové

z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze za soutěžní práci: Edvard Beneš ve veřejném diskurzu na přelomu 20. a 21. století (Příklad historické osobnosti při utváření národní/státní identity)

Metoda „výslechu pamětníků“ jako jeden ze způsobů, které historik používá při zkoumání minulosti, se v našich sociálních dějinách úspěšně používá již více než šedesát let. Poněkud úsměvně proto působí, když je tato stará, osvědčená a dávno propracovaná metodika rozhovorů s pamětníky historických událostí v současné době prezentována a propagována jako „módní novinka“ pod názvem „orální historie“. Tuto poznávací metodiku autorka zvolila, aby na příkladu osobnosti prezidenta Edvarda Beneše zjistila, zda ve veřejném povědomí existující obraz historické osobnosti je součástí české národní/státní identity. Zaměřila se proto na rozbor výpovědí dvou skupin respondentů – šlo jednak o Benešovy současníky, pamětníky druhé světové války, jednak o anketní odpovědi senátorů, kteří hlasovali o „Lex Beneš“, a několika dalších významných politiků. Na jejich základě pak došla k závěru, že Benešova osobnost, vnímaná na pozadí mnoha diskutovaných událostí našich moderních dějin, je stále součástí české národní identity. Nelze však zapomínat, že vzhledem k malému počtu výpovědí je to závěr spíše ilustrativní a nikoliv statistický.

V oblasti sociologie cenu 1. stupně získala

Miroslava Janoušková

z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně za soutěžní práci: Vzpomínky na odsun Němců ve světle kolektivního traumatu Čechů

Příklad poučné studie, která píše o palčivém problému, který bývá velmi nekorektně vztahován k Benešově osobnosti, z hlediska soudobého sociologického „traumatického paradigmatu“, analyzuje pomocí jemných etnometod rozhovory s pamětníky a dospívá k závěru, že i v české populaci existuje povědomí o zbytečných násilnostech a neetickém chování, které bylo rozhodně v rozporu se záměry, jimiž byl Beneš veden. Autorka píše práci důsledně sociologicky, proto se o tzv. Benešových dekretech vědomě nezmiňuje a neotevírá problém takto – ani historicky, tím méně povrchně žurnalisticky. Její pohled na téma je nutno ocenit jako příkladný přístup k tématu, s nímž se lze vyrovnat bez sadomasochismu a politického konjukturalismu. Odborná úroveň práce je z teoretického i metodologického hlediska vzorná.

soutěžní práce