Vlastimil Ondrák se upsal tématu, jemuž nebyla dosud věnována dostatečná pozornost, zároveň bylo politicky zkreslováno v důsledku jednostranného pohledu na hnutí ukrajinských nacionalistů a jejich boj za samostatnost Ukrajiny. Již proto je třeba vyzdvihnout, že se autor tématu ujal, a na základě dostupných domácích i zahraničních pramenů jej zpracoval, přičemž musel zvládnout texty i v polském a ukrajinském jazyce.
Autor si klade v souvislosti s tématem dvě základní otázky – a sice zda příslušníci pohotovostního pluků konali službu z entusiasmu nebo z vypočítavosti, a zda by nebylo lepší „přimhouřit oči“ a nechat neútočící ukrajinské jednotky projít přes československé území do americké zóny v Německu. Kloní se k názoru, že po válce převládal v pohotovostních jednotkách idealismus a obecně že není možno státu (poválečnému Československu) ze zásadních důvodů dovolit pobyt cizích ozbrojených jednotek na svém území a benevolenci k nim.