Cena Edvarda Beneše byla v pátek 24. 10. 2014 již po devatenácté udělena studentům vysokých škol za nejlepší studentské práce z oboru sociologie a historie 20. století. Ocenění převzali studenti z rukou starosty města Mgr. Ing. Martina Doležala a doc. Jiřího Buriánka z Masarykovy české sociologické společnosti.
V oblasti historie 20. století první cenu získala:
z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Cena Edvarda Beneše 1. stupně byla udělena za soutěžní práci Vývoj nucené práce na území České republiky ve 20. století
Fenomén nucené práce se v minulém století v té či oné podobě vyskytoval ve většině politických režimů. Široce tematicky založená a materiálově solidně fundovaná soutěžní práce Veroniky Mojžišové sleduje vývoj tohoto jevu na území našeho státu již od časů habsburské monarchie, pro niž byly příznačné tzv. donucovací pracovny pro asociální živly. Těžiště autorčina výkladu však tkví především v období německé okupace a také v letech po druhé světové válce. Němečtí nacisté v rámci úsilí o zvýšení výkonnosti poválečného hospodářství zavedli nejrůznější formy nuceného pracovního nasazení. Převažovalo masové využívání zahraničních pracovních sil z okupovaných zemí v německém průmyslu (tzv. totální nasazení), jež mělo v případě vězňů z koncentračních táborů přímo povahu otrocké práce. V období po roce 1945 se studie zabývá problémem nucené práce v souvislosti s odsunem německého obyvatelstva, a zejména pak jejím širokým zneužíváním po nástupu komunistů k moci (tábory nucené práce, pomocné technické prapory apod.). Autorka nejenom podrobně popisuje mechanismy fungování rozmanitých forem nucené práce v minulém století, ale zároveň také mnohostranně osvětluje těžké životní a pracovní podmínky lidí, kteří se z různých příčin ocitli v jejím soukolí. Předložená monografie svou snahou o systematický výklad připomíná téměř encyklopedický přístup ke zvolenému tématu. Plně si zaslouží ocenění.
Cena Edvarda Beneše 2. stupně byla udělena
z Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze za soutěžní práci Kamill Resler – obhájce K. H. Franka
Není pochyb o tom, že jméno pražského advokáta Kamilla Reslera naprosté většině české veřejnosti už nic neříká. Někteří staří pamětníci si ale možná vzpomenou, že právník tohoto jména působil roku 1946 při procesu s Karlem Hermannem Frankem jako jeho obhájce ex offo. Tato Reslerova životní epizoda byla sice publikována již roku 1995 v knižní podobě (Ladislav Tunys), avšak celkovou biografii této pozoruhodné kulturní osobnosti představuje teprve Drápalova soutěžní práce. Široká, svým rozsahem imponující materiálová základna, jež zahrnuje kromě tištěných pramenů a odborné literatury především relevantní doklady z archivních fondů mnoha pražských archivů, umožnila autorovi podrobně sledovat Reslerovy pestré životní osudy od jeho narození 23. prosince 1893 v Pardubicích až po úmrtí 11. července 1961 v Praze. Hlavní pozornost věnoval jeho advokátní praxi s častými přesahy do českého uměleckého světa literátů a výtvarníků, ale zabýval se také jeho činností za německé okupace, kdy působil v domácím odboji a obhajoval desítky Čechů, postižených nacistickou perzekucí. Po druhé světové válce byl pak postaven před úkol obhajovat lidi, které pokládal za nepřátele svého národa nebo za zrádce, s čímž se vnitřně jen nesnadno vyrovnával. Tato přínosná biografie vyšla knižně.